Přestávky v práci na jídlo a oddech
Přestávky
v práci.
Podle
ustanovení § 88 odst. 1 zák. práce je zaměstnavatel povinen poskytnout
zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo
a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato
přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce,
které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo
práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do
pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na
jídlo a oddech podle věty první.
Podle
ustanovení § 88 odst. 4 zák. práce se poskytnuté přestávky v práci na jídlo a
oddech nezapočítávají do pracovní doby.
Výkon
nesamostatné (závislé) práce zaměstnance pro zaměstnavatele se vyznačuje tím,
že jde o práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a
podřízenosti zaměstnance, a že jde o výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro
zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo
odměnu za práci, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na
jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost (srov.
§ 2 zák. práce). Ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen
přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou
práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a
dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo
stanovené vnitřním předpisem [§ 38 odst. 1 písm. a) zák. práce], a oproti tomu
je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle
pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti,
které mu vyplývají z pracovního poměru [§ 38 odst. 1 písm. b) zák. práce].
Uvedené
povinnosti zaměstnance vyplývající z jeho závislého vztahu nadřízenosti a
podřízenosti je zaměstnavatel oprávněn vyžadovat – jak z uvedeného vyplývá –
pouze v rámci pracovní doby. Mimo pracovní dobu, jíž se rozumí doba, v níž je
zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je
zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele
[srov. § 78 odst. 1 písm. a) zák. práce], zaměstnavatel takovou dispoziční
pravomoc vůči zaměstnanci nemá; odmítne-li zaměstnanec výkon práce mimo
pracovní dobu, tj. v době odpočinku, která není pracovní dobou [§ 78 odst. 1
písm. b) zák. práce], jedná v souladu se zákonem a z tohoto důvodu, protože se
nejedná o zaviněné porušení právních povinností při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním, nelze mu vytýkat ani porušení povinnosti
vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané
práci. Tato základní východiska je třeba mít na zřeteli i při posouzení povahy
a vzájemného vztahu „přestávky v práci na jídlo a oddech“ a „přiměřené doby na
oddech a jídlo“
Zaměstnavatel
má povinnost – jak vyplývá z ustanovení § 88 odst. 1 zák. práce – poskytnout
zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo
a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato
přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Tuto povinnost
zaměstnavatel nemá pouze v případech, kdy zaměstnanec vykonává práce, které
nemohou být přerušeny (nejde-li o mladistvého zaměstnance, kterému musí být
vždy poskytnuta přestávka na jídlo a oddech). V těchto případech však musí být
zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na
oddech a jídlo.
Poskytne-li
zaměstnavatel zaměstnanci podle ustanovení § 88 odst. 1 věty první zák. práce
pracovní přestávku na jídlo a oddech, dochází v daném časovém úseku k suspenzi
pracovního závazku a přerušení výkonu práce, neboť zaměstnanec je povinen
vykonávat práci pouze v pracovní době, a nezapočítává-li se tato přestávka –
jak vyplývá z ustanovení § 88 odst. 4 zák. práce – do pracovní doby, může se
jednat jen o dobu odpočinku ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 písm. b) zák.
práce. Oproti tomu povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnanci přiměřenou
dobu na oddech a jídlo podle ustanovení § 88 odst. 1 části druhé věty před
středníkem zák. práce se vztahuje na případy, kdy výkon práce nemůže být z
provozních důvodů přerušen, a kdy je proto zaměstnanec povinen konat práci
podle pracovní smlouvy nepřetržitě po celou směnu. Okolnost, že zaměstnanec má
při nepřerušeném průběhu práce podle individuálních podmínek a provozních
možností právo na přiměřenou dobu na oddech a jídlo, neznamená, že se tato doba
stává dobou odpočinku podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. b) zák. práce. Z
uvedeného plyne, že přestávky na jídlo a oddech a přiměřenou dobu na oddech a
jídlo podle § 88 odst. 1 zák. práce nelze navzájem ztotožňovat; poskytuje-li
zaměstnavatel zaměstnanci bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu na
oddech a jídlo, jedná se o pracovní dobu, za kterou zaměstnanci náleží mzda
Při
posuzování, zda má být zaměstnanci poskytnuta přestávka na jídlo a oddech, nebo
přiměřená doba na oddech a jídlo, je rozhodující charakter práce. Samotná
skutečnost, že se jedná o nepřetržitý provoz, neznamená, že zaměstnanci nemůže
být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech. Pro práce, které nemohou být
přerušeny, je charakteristické, že je nelze v průběhu směny objektivně
přerušit. Důvody budou dány výhradně technologií výroby, pracovním procesem či
výkonem práce, jež vyžadují průběžnou kontrolu nebo jinou aktivitu zaměstnance.
Takovým důvodem však nemůže být organizace práce daného pracoviště.